Cestě dávám plný počet bodů, především moc děkuji řidiči a průvodci, panu KENovi! Pan KEN nás vyzvedl velmi brzy a velmi ohleduplně se o všechny staral. První zastávkou byla farma Cingjing. Cesta nebyla krátká, navíc s klikatými horskými silnicemi, a já si říkal, jestli to nebude nuda, ale vůbec ne. Pan KEN začal vyprávět spoustu zajímavých místních příběhů už před výjezdem do hor, což bylo super zábavné, a pokaždé, když pan KEN projížděl kolem nějakého místa, podělil se o nějaké detaily. Cestou do hor jsme viděli, jak se z hor sváží zelí, a cítili jsme životní styl, kulturu a umění domorodých obyvatel. Dokonce i názvy míst, kolem kterých jsme projížděli, měly svou historii, a díky panu KENovi jsem se o Nantou dozvěděl mnoho nového. Hory v Nantou jsou opravdu krásné. Když vstoupíte do hor, teprve tehdy skutečně pocítíte, co znamená vrstvená zeleň. Hory nemají konce. V autě jsme občas míjeli útesy a srázy, a v dálce bylo vidět koryto řeky. Právě bylo období sucha, takže to vypadalo jako několik škrábanců, mělké, a na nich se zrcadlilo několik sotva viditelných širokých tenkých zrcadel. Krajina mě uchvátila. Na farmě bylo krásné počasí, pod modrou oblohou s bílými mraky se čas zastavil, a pomalu jsem začal cítit, jak se ochlazuje. Ovce pobíhaly po svahu a na svěží zelené trávě rozkvétaly malé kvítky. Stezka byla postavena podél hory, několik koní se dole na rovině páslo, a v dálce se táhly hory, mlhavé, zbývaly jen zhruba obrysy, které splývaly s azurovou oblohou. Podél stezky jsme došli k východu, pan KEN nás vyzvedl, abychom si dali oběd, a pak nás odvezl na druhou zastávku našeho výletu, k jezeru Sun Moon Lake. Když jsme vystoupili z auta, okamžitě nás uchvátila hladina jezera Sun Moon Lake. Bylo širší, než jsem si představoval, s hladinou smaragdové barvy, bezedné, a právě na ni dopadaly roztříštěné sluneční paprsky, třpytící se jako lehký a tenký hedvábný šátek, který se vlní a vlní ve větru. Plavba po jezeře byla osvěžující, vánek nám foukal do tváře a letní horko se o něco snížilo. Pan KEN nám dál vyprávěl, což prohloubilo náš dojem z jezera Sun Moon Lake. Loď zastavila u několika mol a v mělké vodě u břehu bylo stále možné vidět malé rybky. Hádám, že malé rybky byly stejně šťastné jako já. Během volného času jsem se prošel do pobočky zemědělského sdružení Yuchi Township, kde jsem si koupil červený čaj Hongyu. Zdálo se, že když přijedete k jezeru Sun Moon Lake, měli byste si s sebou vzít nějaký červený čaj. Asamský mléčný čaj, který jsem si koupil v malém obchodě u silnice, byl také velmi chutný. Cestou zpět lodí jsme mohli vidět i lanovku, což bylo ještě příjemnější. Jezero Sun Moon Lake při západu slunce mělo hlubší barvu vody, jemně uklidňující všechny starosti. I když se nám nechtělo, byl čas vrátit se. Pan KEN nás vezl zpět a opět velmi pečlivě dbal na to, abychom si vzali své osobní věci. Cestou zpět jsme viděli západ slunce, pole podél silnice byla zlatavá, zbytkové teplo slunce pomalu ustupovalo, v telefonu přibývalo fotek a v srdci jsem cítil, jak šťastný jsem byl ten den, který tak rychle uběhl. S příchodem noci jsme se konečně vrátili do Taichungu a pan KEN nás trpělivě odvezl do našich ubytování a rozloučil se s námi. Moc děkuji panu KENovi, moc děkuji za tento jednodenní výlet, bylo to jako krásný sen. Moc se mi líbila krajina Nantou a možná, až se jednou budu cítit úzkostně, vzpomenu si na tuto cestu, na ty zajímavé příběhy, ty roztomilé ovečky, ty krásné vlnky, a mé srdce se uklidní. Opravdu doufám, že budu mít ještě příležitost se sem vrátit!