Byl to docela příjemný jednodenní výlet do Kamakury a Enoshimy. Největším vrcholem itineráře bylo dobře naplánované načasování, které lidem umožnilo v klidu zažít místní atmosféru.
Ráno jsme čekali na průvodce u východu ze stanice Tokio (M1). Večer před odjezdem nám byly pečlivě poskytnuty informace o itineráři a místě setkání a průvodce nám cestou představil zvláštnosti jednotlivých míst.
Itinerář se záměrně vyhnul uspěchanému režimu „rychlého prohlížení“ a ponechal dostatek flexibilního času. Ať už se díváte na pobřeží Shonan z vlaku, nebo čekáte na vlak na nástupišti stanice Gokurakuji a cítíte jemný vánek, je to právě tento „zpomalený“ rytmus, který dokáže skutečně zachytit každodenní stránku Kamakury.
Vlak Enoden lze považovat za duši tohoto zážitku. Jízda retro zeleným vlakem mezi domy a pobřežím, kde každý záběr z okna vypadá jako filmová scéna. Itinerář plně využil spontánnosti vlaku, místo aby ho bral jen jako dopravní prostředek, což bylo velmi dobře provedeno.
Zastávky podél cesty byly obzvláště příjemné:
· Pobřeží Shonan: Měli jsme dostatek času stát u silnice, sledovat surfaře a třpytící se moře a cítit klasickou japonskou letní atmosféru.
· Enoshima: Vřele doporučujeme zakoupit si lístky na lanovku (3 sady) na horu (ušetříte spoustu času a energie). Cestou můžete navštívit různé svatyně a v poledne si vychutnat oběd z malých ryb a mořských šneků. Pomalu sejděte dolů, budete mít dostatek času prozkoumat malé obchůdky mezi schody nebo tiše sledovat hru světla a stínu z vyhlídkové plošiny, dát si kávu nebo misku fazolové polévky.
Tímto tempem si můžete do srdce uložit moře, vlaky, starobylé chrámy a lidskou vřelost Kamakury. I když počasí bylo trochu zklamáním a nebylo možné jasně vidět horu Fudži, pokud se naskytne příležitost, rád bych se sem vrátil stejným tempem.