Chrám Bílého koně

Chrám Bílého koně byl poprvé postaven v jedenáctém roce Yongping dynastie Východní Han (68 n. l.). Byl to chrám postavený vládou poté, co se buddhismus rozšířil do Číny, a vždy byl uctíván jako „rodný chrám“ a „zdroj buddhismu“ v Číně. Název chrámu pochází z příběhu „Bílý kůň nesoucí sútry“. V chrámu se v současné době nachází pět hlavních síní, přičemž hlavní síní je Síň Velkého Buddhy. Ve třetí síni, Síni Daxiong, je uloženo „chrámové bohatství“ – 23 soch „suchého laku s vnitřní výztuží“ z dynastie Yuan, z nichž každá váží pouhé 3 až 5 kilogramů a jejichž barvy jsou po více než 700 letech bez restaurování stále jako nové. V chrámu je uchováno více než 40 stél a nápisů z různých dynastií od dynastie Tang, přičemž nejcennější je „Záznam o rodném chrámu Bílého koně v Luoyangu“ ručně psaný Zhao Mengfuem z dynastie Yuan. Asi 200 metrů jihovýchodně od brány chrámu se nachází pagoda Qiyun (přestavěná za dynastie Jin). Nyní byla přidána „Světová výstava buddhistických chrámů“, která představuje buddhistické chrámy v indickém, thajském, barmském a dalších národních stylech.